Sdružení D
odebírat novinky facebook

Poděs 2016

16.–17. 4. 2016

Poděs 2016 je za námi! Organizátoři se snažili opět vytvořit dětem ze souborů, jejich vedoucím, rodičům a zájemcům o divadlo ty nejlepší možné podmínky pro sehrání a zhlédnutí jednotlivých inscenací. Rovněž tak zázemí pro setrvání bylo všem účastníkům vstřícně zabezpečováno po celý čas.

Nedílnou součástí přehlídky byly tvůrčí dílny, v nichž se setkávali hráči z různých souborů a rozličných míst kraje. Cílem dílen bylo:
1) vyzkoušet a spolu si prožít cvičení, nové hry a dovednosti umožňující improvizaci
2) učit se uvažovat o shlédnutém, umět pojmenovat divadelní kvality

Obě dílny pod vedením zkušených lektorů směřovaly ke kultivaci dětí nejenom v oblasti divadelní, ale i sociální. V sobotních večerních hodinách bylo dětem i dospělým nabídnuto inspirativní představení: Divadlo Kampa - Škola Malého stromu.

Výsledky své práce na přehlídce ukázalo celkem deset souborů v jedenácti představeních. Úroveň většiny inscenací byla dobrá, až velmi dobrá, jak vyplývá z hodnocení poroty. Je patrné, že v olomouckém regionu je vedoucím dětských souborů průběžně nabízena pomoc ze strany pedagogicky a divadelně zkušených odborníků. Rádi ji využívají a přináší ovoce!

K přímému postupu byla navržena inscenace Hrajeme si na Bullerbyn souboru PVdramík ZUŠ Prostějov. Inscenace je milým pokusem nás znovu vtáhnout do známého světa knihy Děti  z Bullerbynu Astrid Lindgrenové. Vedoucí souboru Jana Turčanová vybrala nejzdařilejší improvizace na téma  bullerbynovských příběhů, a tak si hlavní hrdinku zahraje hned několik temperamentních Lis. Stačí jen předat si baret, který Lisu symbolizuje. Jednoduché a rychlé aranžmá nejlépe funguje při vytváření plavby na lodi, zkratka a přesné vygradování při nastražení tajemného listu. Představení s diváky nejvíce rezonuje od okamžiku, kdy se tematicky zaměří na vztahy mezi dívkami a chlapci. Pevnějšímu semknutí inscenace by napomohla důsledněji budovaná stavba, upřesnění hlavního tématu a tedy i cesty, kterým směrem bude inscenace ubíhat. Sledujeme osobnost Lisy, peripetie sourozeneckých vztahů nebo nahlížíme do světa holčičích a klučičích bitev a bojů? Z představení bylo patrné, že se děti cítí v příběhu a ve způsobu inscenování dobře a bezpečně, a že mají vytvořený prostor pro svůj vlastní výraz a hru. Děti jsou na jevišti přirozené, reagují na sebe. Radostná energie dětí je nesporně největším kladem tohoto modro žlutého švédského dobrodružství.

Do širšího výběru k postupu do celostátního kola Dětské scény byla navržena inscenace Kdybych já byl dospělý DDS Pískající vršky ZUŠ Mohelnice (ved. M. Kolářová).Inscenace mohelnického souboru není založena na příběhu - má zajímavý tvar, který lze charakterizovat s trochou nadsázky jako inscenaci-litanii. Děti na diváky „valí“ vodopád stesků na to, co je jim odpíráno a na co v dospělosti konečně dosáhnou: chodit po ulici pozpátku, hladit všechny toulavé kočky, neotírat zablácené boty o rohožku, a nikdo jim za to nebude nadávat... Činí tak se zjevným nadhledem a lehkým pobavením, až ironií, která je u takto malých dětí překvapivě přesvědčivá. Inscenace vychází z knížky Évy Janikovszkyové a zdařile se inspiruje jejím stylem (kniha je vlastně jakýmsi dynamickým obrázkovým čtením, v němž jsou jednotlivé věty kombinovány s miniaturními kresbami drobných situací), přičemž humor a poetiku knížky se souboru daří zdařile zpřítomňovat na jevišti. Je to dáno především chytře vymyšleným inscenačním principem – přehledným rozvržením jednotlivých promluv a minisituací, jejich rytmizací, hrou s ústřední rekvizitou – krabicí. Vedoucí souboru tak vytvořila dětem tvar, v němž se cítí dobře, jistě a který jim dovoluje vyslovit vlastní téma. Díky tomuto principu se děti cítí „bezpečně“ a každý má v inscenaci svůj prostor k tomu, aby se mohl po svém projevit a vyslovit své téma. Děti jsou na jevišti přirozené, živé, vnímají se, reagují na sebe a evidentně se baví a jejich potěšení přechází i na diváky. Inscenaci by možná místy prospělo opustit zajetý princip, uspořádanost, ukázněnost, větší a hravější využití by zasloužila i krabice s nápisem DOSPĚLOST, posílit by se mohl i vtipný paradox, do něhož kniha ústí: když děti sní o tom, jak budou dospělými mámami a táty, mluví o tom, že budou mít „privilegia“, která jim teď jako dětem vadí: budou mít větší zmrzlinu než jejich děti, vždycky vyhrají závod ve skoku dalekém, protože budou větší... Lektorský sbor inscenaci hodnotil i jako příkladně citlivou práci s mladšími dětmi.

Dramatický kroužek při ZŠ a MŠ Osek nad Bečvou (ved. J. Navrátilová) přivezl na přehlídku inscenaci Justýna a upíři. V divadle hraném dětmi velmi známou literární předlohu B. Jacquese Jamie a upíři uchopil soubor - inspirován dřívějšími dramatizacemi -  se sympatickou snahou o sdělení tématu, a přestože se mnohdy ukazovala jistá divadelní nezkušenost dětí a vedoucí, zaujal soubor radostí z bytí na jevišti a zřejmou snahou o sdělení příběhu přes situace a jednání. Ne vždy byl tento záměr úspěšný - některé situace zůstávají jen v rovině mluvení, některé nejsou zcela čitelné, snaha pracovat divadelním jazykem je však u souboru zřejmá. Představení otevřelo v diskusi téma scénografických prostředků - molitanové kostky sice dovolovaly rychlou přestavbu scény, použitý materiál byl však ve výrazném kontrastu s hororovým žánrem příběhu.

Detektivní soubor Melouni ZUŠ Uničov (ved. J. Jurkasová) zdramatizoval stejnojmennou předlohu P. Stančíka Jezevec Chrujda točí film. Vedoucí souboru nabídla dětem pro práci netradiční jevištní prostředky - z představení byla znát snaha o využití jevištní metafory, neprvoplánovou práci s předměty, do inscenace byl vkomponován i film, který děti se svou vedoucí vytvořily. Představení je však mnohdy obtížně srozumitelné, mnohé situace jsou nesdělné, a to i v případě, že připustíme možnost rozmlžení metafory. Nepřesně je sděleno i téma. Sympatické jistě je, že se vedoucí souboru snaží spolu s dětmi hledat „alternativní“ cesty jevištního sdělení, věřme, že v příští inscenaci to bude cesta úspěšnější.

Představení O nezbedných kůzlátkách souboru Drak při DS J. K. Tyla v Brodku u Přerova nalákalo diváky na to, že po zatažení opony v první třetině představení uvidí známou pohádku jinak. Očekávání však bylo zklamáno - příběh se sice mění, ale ráz představení nikoli - nevystavěné a nepřesné situace, místo jednání mluvení, popisování akce slovem… Mnohdy je to způsobeno prostorem, který dává vedoucí souboru (J. Navrátilová) improvizovanému jednání, s nímž si děti často něvědí rady. Jistou kvalitou představení byla energie a sympatický jevištní projev členů souboru.

Ambiciozní inscenace Znáte tu krásnou zemi vyvolala u diváků velké rozčarování. Už před samotným představením se objevovaly otázky, zda je tvorba Elfriede Jelinek pro děti tohoto věku vhodnou předlohou pro jevištní sdělení. Tyto nejistoty představení potvrdilo a to v takové míře, že se při diskusi otevřela otázka pedagogické zodpovědnosti vedoucí souboru. Argument, že to děti tohoto věku (14-15 let) čtou, neobhájí to, zda je to pro ně (a pro diváky) přijatelné v rovině jevištního sdělení. Poetika a názorová vyhraněnost autorky brání divákovi v tom, aby přijal její témata od dětí tohoto věku. Problémem potom je i skutečnost, že s těmito tématy musí při přípravě inscenace vedoucí souboru se studenty dlouhodobě pracovat…

DS Doma ZUŠ Šternberk  (ved. D. Kunz) si ve své inscenaci O morovém sloupu ve Šternberku pohrál s žánrem pověsti. Základním problémem inscenace však byla skutečnost, že divák nevěděl, zda soubor směřoval k parodii, nebo zda je množství komických situací jen výsledkem nechtěného. I kdyby však bylo záměrem vedoucího vytvořit se souborem parodii, jde o žánr velmi náročný, vyžadující velkou zkušenost a dovednosti, na něž soubor zatím nedosáhne.

DS Dramka z Valentky Prostějov v představení Objevitel KK autorsky zpracoval příběh Kryštofa Kolumba. „Historická rekonstrukce“ se v tomto představení nekonala, diváckému přijetí bránily i velmi neuměle využité jevištní prostředky, zdlouhavé nedramatické scény, nevystavěné situace. Škoda, že soubor nevyužil Kolumbova deníku z úvodní scény jako ústředního motivu a linií vedoucí k tématu cesty hrdiny za svým snem. Námět Kol. výpravy takovou možnost nabízí…

Přehlídka nabídla i inspirativní představení v oblasti recitace a práce s básnickými texty. Takovou cestou se v představení Dlouhá chvíle vydal soubor DěS při Divadle loutek v Ostravě (ved. T. a H. Volkmerovi). Divadelně velmi dobře vybavený soubor si hraje s texty D. Fischerové, přičemž prostředky této hry jsou různorodé - někdy je to situace, někdy rytmus, někdy jevištní obraz. Je zřejmé, že východiskem práce byla tvořivá hra s texty, která mnohdy přinesla předloze nečekanou pointu nebo situaci.  Nejasný však zůstal rámec představení a také princip spojování textů. I v tomto představení však byla zjevná důvěra dětí ve vytvořený tvar a sympatická energie jejich hry.

Práci s poezií nabídl soubor i ve svém druhém představení Kavárna Emanuel. Rámec propojení textů zde byl zřejmější (rozhovor stálých hostů kavárny), ale na rozdíl od předcházející inscenace se jistá lehkost a hravost situací vycházejících z dialogu básní a postav z představení vytratila. Děti jsou spoutány stolem a svým stabilním místem na židli, texty jsou říkány bez vztahů, přestože rámec hru se vztahy nabízí. Mnohdy se tak vytrácí i lehkost a hravost básní E. Frynty.

Třetím představením vycházejícím z básnické předlohy bylo představení Škola? Škola! Škola… Ani tomuto představenínechyběla hravost a tvořivá práce s textem směřující k využití divad. prostředků pro interpretaci básní. Představení oslovilo diváky velkou energií a spontaneitou dětí, která sloužila sdělení. Básně S. Silversteina se pro vedoucí souboru (J. Kvasničková) staly velmi dobře zvoleným „materiálem“ pro práci v souboru. Z představení je však zřejmé, že rámec k pásmu (škola) byl přidán až „post“ - někdy je tak propojení s rámcem krkolomné a nejasné. I přesto bylo představení inspirativní ukázkou možností práce s poetickým textem.

Přehlídka dětských divadel Poděs přinesla pestrou nabídku představení a kvalitní a důstojné prostředí pro setkání a hledání inspirace. A to je pro takovouto přehlídku ocenění zcela zásadní. 

A nás těší, že se můžeme za rok díky našim podporovatelům, příznivcům a divadelním nadšencům sejít zase. Ať žije Poděs 2017!

 

Porota: J. Provazník, H. Šprynarová, R.Marušák

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Prožitkem formujeme osobnost

e-mail: info@sdruzenid.cz

zakázky: programy@sdruzenid.cz nebo +420 733 104 076


všechny kontakty