Poděs 2015

11.–12. 4. 2015

Organizátoři poskytli dětem ze souborů, jejich vedoucím, rodičům a zájemcům o divadlo ty nejlepší možné podmínky pro sehrání a zhlédnutí jednotlivých inscenací. Rovněž tak zázemí pro setrvání bylo všem účastníkům vstřícně zabezpečováno po celý čas.

Nedílnou součástí přehlídky byly dílny, v nichž se setkávali hráči z různých souborů a rozličných míst kraje. Cílem dílen bylo:
1) vyzkoušet a spolu si prožít cvičení, nové hry a dovednosti umožňující improvizaci
2) učit se uvažovat o shlédnutém, umět pojmenovat divadelní kvality

Obě dílny pod vedením zkušených lektorů směřovaly ke kultivaci dětí nejenom v oblasti divadelní, ale i sociální. V sobotních večerních hodinách bylo dětem i dospělým pro potěšení srdce a ducha nabídnuto inspirativní představení: Hana Voříšková a MUZIGA, Pohyblivé obrázky.

Výsledky své práce na přehlídce ukázalo celkem devět souborů. Úroveň většiny inscenací byla dobrá, až velmi dobrá. Je patrné, že v olomoucké oblasti je vedoucím dětských souborů průběžně nabízena pomoc ze strany pedagogicky a divadelně zkušených odborníků.

PODĚS 2015 zahájilo vystoupení Dramatického kroužku při Divadelním souboru J.K.Tyl Brodek u Přerova. Pod vedením Jitky Navrátilové soubor v inscenaci Jirkův perný den nabídl prostřednictvím scény a kostýmů pohled do světa chlapců a dívenky z dřívějších časů. Většina hráčů se svých rolí chopila statečně, uvěřitelně. Souboru bylo doporučeno více se zabývat jevištním ztvárněním důvodů, které vedou postavy k jednání v té které situaci.

Detektivního příběh s humorným laděním nazvali členové souboru DS DOMA – ZUŠ Šternberk Kavárna u nakousnuté laskonky. Tvůrci scénáře, vedoucí Daniel Kunz a částečně i členové skupiny snad ani netušili, jak těžký úkol před sebe postavili. Zamýšlené skloubení napětí a humoru se jim na scéně zatím nepodařilo vytvořit, inscenace působí z hlediska žánru rozpačitě, neukotveně. Vedoucí a soubor jsou na počátku společné práce. Vedoucímu bylo doporučeno hledat námět a téma v literatuře, neboť kvalitně vystavěné literární dílo skýtá tvůrcům inscenace pevnější oporou než scénář autorský.

Temperament, zvládání rolí, nadsázka, nápadité využití divadelního znaku, hudba, pohyb… Těmito prostředky na diváky zapůsobilo vystoupení DS Kostelecké piškotky, ZUŠ Iši Krejčího Olomouc, pod vedením Magdy Ady Johnové. Fiktivním autorem předlohy inscenace K sežrání je dle tvůrců Hermann MacMuffin. Již souvislost názvu souboru, názvu hry a jména autora, již cosi signalizuje. Soubor pracuje s osobitou poetikou a osobitými divadelními prostředky. Příběh třináctiletého kluka nabízí zajímavě uchopené téma obezity a vyrovnávání se s ní. Vývoj jeho snažení je mnohdy zpochybňován a ironizován prostřednictvím alter ega, které provází nejen jeho, ale i další důležitou postavu. Více než o přesné čtení vývoje příběhu jde v určitých pasážích spíše o jednotlivé obrazy, které mají na diváka zapůsobit a nabídnout určitý pohled na téma. Tok příběhu je často destruován, divák je záměrně veden po slepé příběhové linii. Použité scénografické prvky - zejména nafukovací kruhy - hráčům pomáhají vytvořit postavu a divákům zobrazit stav, ve kterém se postavy nacházejí. Porota souboru doporučila ujasnit si funkci alter ega a některých dalších znaků, zejména pak upřesnit téma. Čili: Je tématem boj s obezitou anebo nutnost smířit se s odlišností? A také zpřesnit příběhová fakta, s nimiž přes některé záměrné destrukce jako s fakty pracují. Hra K sežrání byla nabídnuta do širšího výběru Dětské scény 2015.

Epizodu z knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgersona Švédskem nazvanou Vineta do divadelní podoby převedl DS Dramka při ZŠ E.Valenty Prostějov. Pod vedením Hany Lužné vzniklo lyricky laděné podobenství s pěknými divadelními momenty. Ačkoli skupina spolu funguje teprve druhým rokem, hráči jsou koncentrovaní, vnímají se. K doladění zbývá vyvážit lyričnost momentem napětí (a příběh tuto možnost nabízí), zdivadelnit klíčové momenty a závěr inscenace.

Kniha Tajemství modrých třešní od Matthewa Nichollse je obsáhlým líčením cesty dětí za lékem, který může zachránit lidstvo zasažené záhadnou nemocí. Žánrově lze literární dílo označit jako napínavou a zároveň vtipnou fantasy. Z dějově komplikované předlohy se vedoucí Pavle Schónové podařilo vytvořit smysluplný scénář pro stejnojmennou inscenaci, ve hře vystavět divadelně zajímavé obrazy a v určitých momentech okořenit akci jemným humorem. Hráči se svých rolí chopili se ctí, pouze některé dialogy zatím zůstávají „nenaplněné“. Představení, které bylo sehráno na olomoucké přehlídce, ukázalo inscenaci v čerstvé podobě, vedoucí je si vědoma nedotaženosti důležitých situací. Velkou pozornost je potřeba věnovat uzavření příběhu jak dějově, tak i ve smyslu poselství. Velkým, ale poměrně lehce řešitelným problémem, je výrazná znakovost kostýmů. Černé a bílé trikoty plus svítící doplňky v barvě růžové a žlutozelené mají dle inscenátorů divákovi pouze sdělit, že se děj odehrává v budoucnosti. Jenže divák ač chce či nechce právě pro zmíněnou výraznost a kontrast očekává hlubší významy. Je nucen klást si zbytečné otázky… ale odpověď dostat nemůže, neboť barevnost je k postavám přiřazena z divadelního hlediska nahodile. Soubor má za sebou velký kus dobré práce a lze předpokládat, že se bude pokoušet zmíněné problémy řešit. Proto byl se svou inscenací navržen do širšího výběru na celostátní přehlídku.

Téma jinakosti, osamělosti, potřeby někam patřit – a zároveň poznání, že změna vnější podoby nepřináší změnu vnitřního založení je zpracováno Leilou Sales v knize Tahle píseň ti změní život. Dívčí soubor DS Cvok House ze ZUŠ Mohelnice spolu s vedoucí Martinou Kolářovou přijal tuto knihu jako východisko k tvorbě inscenace Trapka. Závažné a aktuální téma přímo vybízí k procesu, v němž budou prostřednictvím technik dramatické výchovy zkoumány lidské vztahy a pocity rodící se v zadaných situacích. Prožitky takto získané pak napomohou při výstavbě divadelní hry tak, aby zobrazením příčin a následků bylo „vysloveno“ stanovené poselství. Protože inscenace měla rychlou genezi, lze doporučit návrat ke zkoumání, ve kterém si členové skupiny uvědomí možnosti a poté stanoví hlavní téma. S vědomím tématu pak mohou vést hru k jasnější výpovědi.

Nedělní blok zahájil divadelní spolek Meče a Přeslice – Velká Bystřice. Vedoucí souboru Pavel Dorazil je zároveň autorem scénáře uvedené hry Slavík. Scénář je kombinací textu H. Ch. Andersena a Pavla Dorazila. Místy toto propojení funguje, avšak objevují se pasáže, kdy slovník Dorazilův ostře kontrastuje s mluvou Andersenovou, přičemž kontrast nepřináší inscenaci novou kvalitu. Zmíněné pasáže v celkové kompozici hry navíc vytvářejí jakési popularizační klky, které brání toku příběhu, rozkolísávají žánr a aktérům komplikují cestu k uvědomění si tématu. Škoda, protože z výkonu hráčů je patrné poctivé nasazení, energie a ochota nechat se vést. Což může svědčit o upřímné snaze vedoucího a o jeho schopnosti navázat se skupinou mladých lidí pěkné vztahy a probudit jejich zájem o divadlo. Kromě zmíněného bylo porotou doporučeno zvážit také scénografii a vyloučit nadbytečné zdobné prvky.

Dramaťáček KIX – DDM Krasohled Zábřeh nabídl divákům olomouckého PODĚSU divadelně zpracovanou epizodku od Jiřího Žáčka 13. Šváb Ďoďo - neboli Valach všude bratry má a byl navržen do širšího výběru na celostátní přehlídku. Výrazným prostředkem je hudba. Valašská národní píseň naladí diváky - a zároveň nastartuje hrající děti. Následuje akorát tak dlouhé divadelní představení. Rytmické, osvěžující a odpovídající anekdotické předloze. Z poměrně obyčejného literárního minipříběhu se skupině pod citlivým vedením podařilo vytvořit kompaktní a svižný divadelní tvar, který vychází z možností hráčů a zároveň je obohacen o nadhled. Inscenace je postavena na principu rytmu a kontrastu. Energie hráčů v akčních momentech hry je brzděna zklidňujícími pasážemi. Přesněji: Vypravěčka bere do ruky knihu a čte, posunuje děj. Četbu provází lyricky laděná melodie národní písně. „Rozdivočelá“ skupina setrvává v nehybném obraze. Zvolená divadelní forma v tomto případě nejenom naplňuje, ale převyšuje obsah literární předlohy. Jednoduchou a variabilní scénu doplňuje rekvizita – maličký sádrový trpaslík, který je zároveň jednou z postav příběhu. Souboru bylo porotou doporučeno, aby se v tomto případě pokusila o odvážné zvýraznění.

Posledním představením a zároveň vyvrcholením letošního PODĚSU bylo vystoupení DS Rybky, Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice. Jejich Námořnická pohádka byla přímo vyslána na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015. Obě vedoucí, Zuzana Vodičková a Zuzana Švierčková, poskytují hrajícím dětem oporu a zároveň velký prostor pro hru, a to velmi citlivě. Jejich způsob vedení je výbornou ukázkou pedagogicko-umělecké práce s dětmi předškolního a mladšího školního věku. Díky vedení jsou malí hráči přirození, zároveň ctí nastolený řád, plní jevištní úkoly odpovídající jejich věku a možnostem. Děti jsou na svůj věk velmi dobře vybavené. Zvládají nejenom pohyb v prostoru, rytmus, řeč, zpěv, ale také jednání v situaci. Jejich projevy v improvizovaných pasážích postrádají rozpaky a jsou autentické. Temporytmus podporuje živá hudba a zpěv. Metaforické výtvarné přispění inscenaci rámuje. V expozici přibližující se papírové lodičky diváka vtáhnou, zaostří jeho pozornost na místo budoucího dění. Vzdalující se loďky pak sehraný příběh uzavírají.

A jako odplouvající loďky tak také již letošní PODĚS patří minulosti. Přejme všem osůbkám a osobám, které letos z těch nejrůznějších stránek přispěly k soubytí na olomoucké přehlídce, zdraví a sílu. A za rok zase…

Za porotu ve složení: Radek Marušák, Ivana Němečková zapsala další členka poroty Zuzana Jirsová.

Fotogalerie
Vybrat fotogalerii
Vybrána fotogalerie ID: 174